odkud, proč a kam

ročník 1971   - mnozí by řekli Husákovo dítě, ale já jsem dítě Svobodovo

1984 - 1987 Základ hudebního vzdělání získávám na detašovaném pracovišti Domu kultury a kovoprůmyslu v agitačním středisku ve Vodní ulici na Smíchově (nyní Kavárna a bar Hugo z Hor); zde navštěvuji kytarovou třídu úžasného pana učitele Jaroslava Hanuše a pak na rohu třídy S. M. Kirova (nyní Štefánikova) doplňuji kalorie párkem v rohlíku za 2,50 Kčs; následuje celoživotní kytarové samostudium a živá praxe. Mimochodem - jak jsem po mnoha letech zjistil, Jaroslav Hanuš byl politickým vězněm - za 200 ks vyrobených protistátních letáků byl 17. 9. 1948 odsouzen na 8 let těžkého žaláře. O svých zkušenostech a především o svojí víře a téměř až mystických zážitcích vydal svědectví v monografii vydané vlastním nákladem - Muklovské vyznání. Když jsem si tuto knihu četl, docházely mi mnohé souvislosti k tomu, co během výuky naznačoval či přímo říkal a jaké postoje z něj vyzařovaly... Nejen o něm si lze více přečíst v bakalářské práci, kterou velmi doporučuji pro pochopení onoho šíleného roku 1948, kdy komunisti zlikvidovali nejeden mladý život - ŠVECOVÁ ZBORNÍKOVÁ, Lenka. Skupina SOŇA a její činnost v III.odboji. 2015. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Katedra dějin a didaktiky dějepisu. Vedoucí práce Míšková, Alena. 

1987 - 1988 docházím soukromě na hodiny klavíru k dalšímu úžasnému učiteli, kterého mi doporučil výše uvedený pan Hanuš. Učitel pochopil, že nebudu žádný klavírní virtuos a vedle technické stránky hry se soustředil především na to, abych si dokázal napsat nebo přímo i zahrát doprovod k písním na základě melodické linky s akordovými značkami - ostatně sám byl velmi zdatný klávesista v různých uskupeních, která se mimo jiné živila v tanečních kurzech pro mládež. Pak následovalo věčné samostudium a příležitostné konzultace tak, jak se namanuly.

1988 - 1990 Objevuji potěšení z vícehlasého zpívání a získávám první zkušenosti i coby spoluzakladatel gymnazijního sboru Cantamus. Ještě na gymnáziu začíná moje dlouholetá spolupráce s dobřichovickým souborem Ludus Musicus vedeným panem Františkem Běhounkem (zpěv, divadlo, hraní na historické hudební nástroje); začátkem 90. let jsem vděčný za krátkou leč užitečnou pěveckou průpravu u Jany Lewitové. Se souborem Ludus Musicus jsem odzkoušel a odzpíval stovky nejrůznějších vystoupení. V rámci této činnosti jsem se seznámil se spoustou úžasných a invenčních lidí, kteří pomohli nasměřovat moje jinošské jelimanství k užitečným vědomostem a dovednostem a rozšířili moje obzory omezené všudypřítomnou frustrací a socialistickým kriminálem. Nicméně jelimánkem zůstávám stále.

v průběhu 90. let Účinkuji v několika souborech - Ludus Musicus, Královská obora, Collegium delicium (raněbarokní repertoir pod vedením Lukáše Vendla; do 2004); rozvíjím vlastní autorskou tvorbu převážně s doprovodem kytary či klavíru. Dnes při sledování nejrůznějších pořadů o hudebních proudech a skupinách v porevolučních devadesátkách s úžasem sleduji, jaké nezřídka hudební hrůzy a popové úchylárny minuly tehdy moji pozornost (včetně televizních zábav, pořadů, seriálů) - já na to neměl čas, pořád jsem někde trajdal a dokázal se zabavit sám.

1999 - 2003 Začínám coby samouk hrát na baskytaru a nacházím tak uplatnění v dnes již nehrající kapele Mezi Proudy. Počáteční nadšení časem prchalo a jelikož hudební směr této skupiny nebyl nikdy úplně můj šálek čaje, začal jsem snít o něčem vlastním a tak tedy...

...2004 - 2011 ... jsem se dal dohromady s kytaristou Janem Kasalickým, s nímž jsme začali chrlit vlastní autorskou tvorbu v rámci jazz-rockové kapely ustálené pod názvem Tremoloboty. Sami jsme o tom pro fanoušky napsali toto: Jednou, bylo to ještě v minulém století, si jedni kamarádi řekli, že by mohli udělat kapelu, a tak začali přemýšlet jak to udělat. Na co kdo bude hrát, co budou zpívat, jak budou zpívat, proč budou zpívat, a taky proč budou hrát. Taky jak budou hrát a kde vystupovat a zkoušet. A pak to vymysleli, řekli nějakým dalším kamarádům a kamarádkám. Ti s nimi začali taky hrát a zkoušet. A protože se jim to hraní líbilo, a taky některým jiným, co zrovna na nic nehráli, se to líbilo, tak v tom pokračovali a začali hrát i na koncertech. A psali si ještě další písničky a hudbu na ty písničky, nebo hudbu a písničky na tu hudbu, a postupně měli tolik písniček, že je mohli hrát docela dlouho. A kdyby někdo chtěl, tak mohli klidně nějakou zahrát i víckrát, protože ty písničky se jim zdály povedené a zábavné. - ...Tremoloboty hrají především, přestože ne zcela výhradně, hudbu, respektive její tóny, a to jak samostatné, třeba i postupně rozložené tóny, tak i jejich náhodné nebo i radši předem dohodnuté skupiny. Za použití různých nástrojů, zejména pak tzv. nástrojů hudebních a mluvidel, dodávají tónům víceméně známé frekvence a zabarvení. Zvuky jsou jemně natažené na řád vkusného vtíravého rytmu. Některé tóny jsou umístěny i zdánlivě jakoby mimo řád onoho rytmu, ale i to je, dá se říct, v řádu správného uspořádání zmíněného tónového materiálu. To samé se dá říct o frekvencích a zabarveních jednotlivých tónů. Totiž, že jakkoliv některé tóny a jejich zabarvení mohou zdánlivě nezapadat do očekávaných frekvencí a zabarvení, ve skutečnosti právě opak tohoto zdání je zpravidla pravdou. Skupinky not či jiných událostí v čase a prostoru mají většinou svá pojmenování, kterým si jednotliví autoři těchto tónů často vzájemně usnadňují dohody o tvorbě tónových skupin posílaných od jednoho nástroje ke druhému a naopak od druhého k prvnímu, od prvního k třetímu, od třetího ke druhému atd. nebo konečně taky k finálním posluchačům. Tremoloboty za dobu své existence odehrály přesně 33 koncertů, kteroužto magickou číslovkou dovršily svůj vyměřený čas. 

2005 - 2023  Po postupném vyšumění z okruhu instrumentálně-vokálních aktivit jsem se rozhlížel po tom, kde si hledat svoje nové štěstí v oblasti sborového zpěvu, načež jsem se na 18 let ocitnul v komorním smíšeném sboru Canti di Praga. K mé velké radosti, ale i k potěšení některých členů a návštěvníků našich vystoupení, rozčísly občas repertoár moje úpravy lidových koled a hitů z pravěku československého swingu.

2009 - dosud Zpívám s vokální a převážně jazzovou formací Šestet, od roku v rozšířené podobě pod názvem VotoDe, kde průběžně doplňuji stávající a cappella repertoár o své vlastní aranže a skladby, neboť mě příliš neinteresuje napodobovat jiné podobné skupiny a vařit program koncertů z již provařených zásob not, které tak nějak všeobecně bez ohledu na něčí autorská práva kolují světem internetu a také mezi účastníky nejrůznějších pěveckých workshopů, seminářů a soutěží. Rovněž mě příliš nebaví záplava angličtiny a popových líbivek, které často jdou ruku v ruce. Baví mě vytahovat na svět zasuté písně z éry československého swingu, vkusné jazzové úpravy staré hudby a lidovek.

2017 - dosud Na odkaz blahé paměti kapely Tremoloboty navázal projekt HERnA.