René Inquort

Jakmile vyklouzl na svět a byl vyzdvižen porodníkem z kachlíkové podlahy na váhu, nadechl se mocně, aby po všechny svoje další dny kladl na váhu světa břímě svých hlasivek. S tatíčkem, ne Masarykem, ale svým, od kolíbky nevynechal jedinou příležitost zazpívat si dvojhlasem píseň Ach synku, synku, domalisi. Když rodiče viděli svého ubohého chlapce, jak úpěnlivě brnká na badmintonovou pálku a urputně napodobuje pohyby a prstoklady Suzi Quatro, koupili mu jeho první kytaru. Už jako malý René přišel René na tu úžasnou věc, že rozechvívání strun způsobuje chvění dívek. Okouzlen tímto akustickým efektem přistoupil k zakládání kapel a zapojování zesilovačů. Pro větší pestrost se umanul ve hře na další a další hudební nástroje....

motto z krajčovaného pelíšku: srdce nehasnou, hovno nehoří